====== Stručný přehled dialektů/nářečí vepštiny ======



[[:Vepština]] má tři živé dialekty/nářečí:

  * **severní nářečí** (Republika Karelia, pobřežní pás Oněžského jezera severně od Voznjsenje, někteří mluvčí žijí v Petrozavodsku);
  * **střední nářečí** (okresy Podporožský, Tichvinský, Lodějnopolský v Leningradské oblasti, Vytegorský a Babaevský v Vologdské oblasti);
  * **jižní nářečí** (okres Boksitogorský Leningradské oblasti).

**Střední dialekt se odlišuje spíše geograficky**, neboť jeho součástí je řada výrazně odlišných nářečí a jejich skupiny (např. belozerské dialekty, které mají mezi sebou značné fonetické a morfologické rozdíly, šimozerský dialekt, skupiny ojatských dialektů, jihozápadní popř. Kapšinské dialekty atd. ..). Mezi nedávno zaniklými dialekty vyniká Isaevský - existoval jihozápadně od Kargopolu a vymřel na přelomu 19.-20. století (jeho hlavním badatelem je Hjalmar Basilier, hlavní dílo tomuto nářečí věnované je „Vepsäläiset Isajevan Voolostissa“, 1890) .

Psaná vepština je založena na středním dialektu.

===== Hlavní rysy severního dialektu/nářečí =====

  * Místo j na začátku slova stojí d': //**d**'äniš "zajíc"// (v spisovné vepštině - //jäniš//), **d**'o "už" (v spisovné vepštině - //jo//), //**d**'umal// "bůh" (ve spisovné vepštině - //jumal// ), //**d**'äritada// "mlít", //**d**'on// "(já) piju", **d**'ättab "on/ona/to nechává";

  * někdy se na začátku slova mohou objevit dlouhé samohlásky, které ve spisovném jazyce zcela chybí: //m**aa**// „Země“, //p**uu**l’e// „na strom“, //s**uu**hu// „do úst“;

  * přítomnost geminovaných souhlásek //k, g, t, d, p, b, z// ve tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času: //ka**tt**ab// „(on) kryje“, //la**dd**ib// „on/ona/to nastavuje“, //te**gg**ob// „on/ona/to dělá“, //l'u**bb**ub// „on/ona/to se zvedá“, //hü**pp**ib// „on/ona /to skáče“, //lä**zz**ub// „on/ona/to leží“;

  * dochází k podstatně většímu změkčení než v jiných dialektech, souhlásky //l, n, r// před //-e// v nominálních tvarech (např. v allativu: //sizare**l**'e// "sestra", //mama**l**'e// "matka"), jakož i v osobních tvarech sloves, které mají kmen v //-e//: //tul'en// "(já) přijdu", //pa**n**'ed// "(ty) kladeš", //pu**r**'ed// (ty) "kousneš", //ma**n**'e// "jdi! ", //tu**l**'e// "přijď";

  * na rozdíl od jiných dialektů nejsou souhlásky před i změkčeny vůbec: //voi**l**// „s máslem“, //tuli**d**// „přišel jsi“, //kaveli**n**// „šel jsem“, //söizi**n**// „snědl bych“;

  * dvojhlásky //oi, ui// se mění v //ii// a monoftong //i//: //kan**ii**d, kan**i**d// „slepice“ (v jiných dialektech - //kan**oi**d//), //san**i**d// „řekl jsi“, //san**i**zid// „řekl bys“ (v jiných dialektech - //san**ui**d, san**ui**zid//);

  * použití v přítomném čase a imperfektu 3. osobě množného čísla oznamovacího způsobu, se vzácnými výjimkami (slovesa jako //panoba// „(oni) kladou“, //mäba// „(oni) jdou“), neurčité osobní (nebo v jiné terminologii pasivní) dle formy původu: //mändaze// „jdou“, //tehtaze// „dělají“, //mändihe// „šli“, //tehtihe// „dělali“.

===== Hlavní rysy středního dialektu/nářečí =====

  * Zachování //j// (západní nářečí) na začátku slova nebo jeho nahrazení //g'// (východní nářečí): //**j**ärv - **g'**ärv// „jezero“, //**j**üged - **g'**üged// „těžký, složitý“, //**j**aritada - **g'**äritada// „rozmělčovat“, //**j**onoštada — **g'**onoštada// „zdůraznit“;

  * souhlásky před //-e// zůstávají tvrdé: //tu**l**en// „přijdu“, //ühte**l**e, ühte**l**o// „jednomu“, //kandoize**l**e// „na pařez“;

  * absence dlouhých samohlásek a zdvojených samohlásek, které mohou být přítomny v jiných dialektech: //m**a**ha// „do země“, //s**o**s// „v bažině“, //p**u**hu// „do stromu“; //ka**t**ab// „on/ona/to skrývá“, //lu**g**eb// „on/ona/ono čte“, //li**b**ub// „on/ona/to stoupá“;

  * změkčení koncovek po //i//: //pui**d‘**// „stromů“, //lehtesi**l‘**// „na listí“, //nuuzi**d‘**// „probudil jsi se“, //libui**d‘**// „zvedl ses“, //panizi**d‘**// „položil bys“;

  * přítomnost v koncovkách 1. a 2. osoby činného rodu množného čísla, kromě //-m// a //-t//, dvojhlásek //-ai// a //-ei//: //tule**mai**// „přijdeme“, //sö**tei**// „(vy) jíte“;

  * v imperfektu ve 3. osobě množného čísla je osobně-číselná koncovka //-ba//: //lugi**ba**// „četli“, //pani**ba**// „položili“, //tuli**ba**// „přišli“.

===== Hlavní rysy jižního dialektu/nářečí =====
 
  * Přítomnost dlouhých samohlásek na místě dvojhlásek s //-i// a //-u//: //h**a**g// „palivové dříví“ (v jiných dialektech – //h**au**g, h**ou**g//), //pic**u**ne// „malý“ (v jiných dialektech – //pic**ui**ne//), //mul**o**// „minulý rok“ (v jiných dialektech - //mul**oi**//);

  * přítomnost dlouhých samohlásek na místě kombinací samohlásek se souhláskou //-l//, což se vysvětluje vokalizací //-l// (l > u) a následnou asimilací zvuku vokalizované souhlásky před předchozí samohlásku, v důsledku ze které se stala dlouhá samohláska: //mej**a**// „u más“ (v jiných dialektech - //mej**al**, mij**ou**//); //ed**u**// „předtím“ (v jiných dialektech - //ede**l**, ed**uu**//), //log**o**// „na seči“ (v jiných dialektech - //log**ol**, log**ou**//);

  * přítomnost dlouhé //-a// v koncovkách 1. a 2. osoby množného čísla činného rodu: //nägi**ta**// „viděli jste“, //kuli**ma**// „slyšeli jste“, //tule**ma**// „přijdeme“, //tege**ta**// „vy děláte“;

  * záporové sloveso je ve tvaru //eba// v záporném tvaru 3. osoby množného čísla přítomného času a nedokonavého činného rodu, který není typický pro severní a střední dialekty: //**eba** tule// „nepřijdou“, //**eba** uju// „neplavou“, //**eba** pezend// „nemyli“, //**eba** ajand// „neodjeli“.




----
|^datum publikace|23.5.2024|
|^zdroj|https://ru.wikipedia.org/wiki/Вепсский_язык#Диалекты|
|^překlad z ruštiny|Dmitry Lovermann|