Ruská abeceda - azbuka (s výslovností)

Současná ruská abeceda (azbuka) obsahuje 33 písmen. V takové podobě existuje fakticky od roku 1918, ale oficiálně jen od roku 1942, protože dříve písmena Ё a Е byla v ruštině brána jako varianty téhož písmena.

písmeno	název	v češtině	moje poznámka
А а	a	a
Б б	be	b
В в	ve	v
Г г	ge	g
Д д	de	d
Е е	je	j, e
Ё ё	jo	jo
Ж ж	že	ž
З з	ze	z
И и	i	i
Й й	i krátké	ij, j	v češtině odpovídá písmenu J
К к	ka	k
Л л	el (nebo eľ)	l
М м	em	m
Н н	en	n
О о	o	o
П п	pe	p
Р р	er	r
С с	es	s
Т т	te	t
У у	u	u
Ф ф	ef	f
Х х	cha	ch
Ц ц	ce	c
Ч ч	če	č
Ш ш	ša	š
Щ щ	š'a	š	takové měkké š
Ъ ъ	tvrdý znak		nijak se nevyslovuje
Ы ы	ы	y	hoodně tvrdé Y
Ь ь	měkký znak		nevyslovuje se
Э э	e	e
Ю ю	ju	ju
Я я	ja	ja

Zajímavé informace o některých písmenech

Ь - písmeno, které nosí oficiální název “měkký znak” se nevyslovuje. Používá se pro změkčení souhlásky za kterou stojí. Zkusím to vysvětlit na příklade:

день — vyslovuje se jako [děň], kdyby po Н nenásledoval měkký znak, pak by se slovo četlo jako [děn]. Očima laika v >daném případě měkký znak funguje jako háček nad ň, v češtině se na to používá diakritika, kterou ruština v takové >míře nemá.

Й - tento znak byl zrušen Petrem Velikým, ale následně vrácen v roce 1735 (někteří se domnívají, že právě v tomto roce i byl stvořen). Do XX století znak й nebyl samostatným písmenem.

Ё - poprvé toto písmeno navrhla kněžna E.R.Daškova. Používá se od roku 1795, ale největší popularitě se těšilo od roku 1797, poté, co ho začal aktivně využívat ruský spisovatel Karamzin. Dříve místo Ё se používal dvojznak IO s takovou plochou stříškou. Jako samostatné písmeno Ё existuje od XX století.

алфавит, m	abeceda (obecně, jakákoliv)
азбука, ž	azbuka (název ruské abecedy)
буква, ž	písmeno
знак, m	znak

Přízvuk

Přízvuk je v ruštině velmi důležitý, občas dokonce i významově důležitý. Učíte li se slova v ruštině, je lépe když se ihned naučíte i přízvuk. V psaném nebo tištěném textu se přízvuk označuje svislou čárou (nad přízvučnou samohláskou), která je velmi podobná čárce v češtině. Aby to nebylo jednoduché, tak přízvuk v ruštině je pohyblivý, na rozdíl od češtiny, kde přízvuk padá na první slabiku. Ještě je nutné zmínit, že i delší slova v ruštině mají jen jednou přízvučnou slabiku (na rozdíl například od finštiny, která má hodně dlouhých slov, ve kterých běžně jsou několik přízvučných slabik. V mých materiálech přízvuk budu označovat podtržením přízvučné samohlásky, protože v případě použití unicode-znaku se mohou vyskytnout problémy s korektním zobrazením přízvuku. V jednoslabičných slovech samohláska je logicky vždy přízvučná.

Elektronická podoba

Kódování Unicode nemá pro ruskou abecedu znaky s přízvukem, ale lze je vyrobit tak, že se vloží symbol U+0301 ihned za samohláskou, na kterou padá přízvuk. Například: ы́, э́, ю́, я́).

Pro zobrazení ruštiny se používají následující kódování : ГОСТ 19768-74 a ГОСТ 19768-93, Unicode и ISO/IEC 10646, КОИ-8, ISO_8859-5, CP855, CP866, CP1251, MacCyrillic.