Současná ruská abeceda (azbuka) obsahuje 33 písmen. V takové podobě existuje fakticky od roku 1918, ale oficiálně jen od roku 1942, protože dříve písmena Ё a Е byla v ruštině brána jako varianty téhož písmena.
písmeno | název | v češtině | moje poznámka | |
---|---|---|---|---|
А а | a | a | ||
Б б | be | b | ||
В в | ve | v | ||
Г г | ge | g | ||
Д д | de | d | ||
Е е | je | j, e | ||
Ё ё | jo | jo | ||
Ж ж | že | ž | ||
З з | ze | z | ||
И и | i | i | ||
Й й | i krátké | ij, j | v češtině odpovídá písmenu J | |
К к | ka | k | ||
Л л | el (nebo eľ) | l | ||
М м | em | m | ||
Н н | en | n | ||
О о | o | o | ||
П п | pe | p | ||
Р р | er | r | ||
С с | es | s | ||
Т т | te | t | ||
У у | u | u | ||
Ф ф | ef | f | ||
Х х | cha | ch | ||
Ц ц | ce | c | ||
Ч ч | če | č | ||
Ш ш | ša | š | ||
Щ щ | š'a | š | takové měkké š | |
Ъ ъ | tvrdý znak | nijak se nevyslovuje | ||
Ы ы | ы | y | hoodně tvrdé Y | |
Ь ь | měkký znak | nevyslovuje se | ||
Э э | e | e | ||
Ю ю | ju | ju | ||
Я я | ja | ja |
Ь - písmeno, které nosí oficiální název “měkký znak” se nevyslovuje. Používá se pro změkčení souhlásky za kterou stojí. Zkusím to vysvětlit na příklade:
день — vyslovuje se jako [děň], kdyby po Н nenásledoval měkký znak, pak by se slovo četlo jako [děn]. Očima laika v >daném případě měkký znak funguje jako háček nad ň, v češtině se na to používá diakritika, kterou ruština v takové >míře nemá.
Й - tento znak byl zrušen Petrem Velikým, ale následně vrácen v roce 1735 (někteří se domnívají, že právě v tomto roce i byl stvořen). Do XX století znak й nebyl samostatným písmenem.
Ё - poprvé toto písmeno navrhla kněžna E.R.Daškova. Používá se od roku 1795, ale největší popularitě se těšilo od roku 1797, poté, co ho začal aktivně využívat ruský spisovatel Karamzin. Dříve místo Ё se používal dvojznak IO s takovou plochou stříškou. Jako samostatné písmeno Ё existuje od XX století.
алфавит, m | abeceda (obecně, jakákoliv) |
азбука, ž | azbuka (název ruské abecedy) |
буква, ž | písmeno |
знак, m | znak |
Přízvuk je v ruštině velmi důležitý, občas dokonce i významově důležitý. Učíte li se slova v ruštině, je lépe když se ihned naučíte i přízvuk. V psaném nebo tištěném textu se přízvuk označuje svislou čárou (nad přízvučnou samohláskou), která je velmi podobná čárce v češtině. Aby to nebylo jednoduché, tak přízvuk v ruštině je pohyblivý, na rozdíl od češtiny, kde přízvuk padá na první slabiku. Ještě je nutné zmínit, že i delší slova v ruštině mají jen jednou přízvučnou slabiku (na rozdíl například od finštiny, která má hodně dlouhých slov, ve kterých běžně jsou několik přízvučných slabik. V mých materiálech přízvuk budu označovat podtržením přízvučné samohlásky, protože v případě použití unicode-znaku se mohou vyskytnout problémy s korektním zobrazením přízvuku. V jednoslabičných slovech samohláska je logicky vždy přízvučná.
Kódování Unicode nemá pro ruskou abecedu znaky s přízvukem, ale lze je vyrobit tak, že se vloží symbol U+0301 ihned za samohláskou, na kterou padá přízvuk. Například: ы́, э́, ю́, я́).
Pro zobrazení ruštiny se používají následující kódování : ГОСТ 19768-74 a ГОСТ 19768-93, Unicode и ISO/IEC 10646, КОИ-8, ISO_8859-5, CP855, CP866, CP1251, MacCyrillic.
КОТ | |
СЫН | |
ДОЧЬ | |
ДОМ | |
МАМА | |
ПАПА | |
БРАТ | |
ЗЕМЛЯ | |
СЕСТРА | |
ТЕЛЕРАДИОКОМПАНИЯ |
datum publikace | 21.5.2009 |
---|---|
datum poslední aktualizace | 6.8.2019 |
autor | Dmitry Lovermann |