Lingvistika rozeznává několik desítek pádů, o kterých obyčejný člověk ani neví, že existují. To, že čeština rozlišuje 7 pádů, znamená jen to, že flexivní jednotky (v češtině například podstatná jména nebo zájmena - prostě slova, která mění tvar v závislosti na pádu, ve kterém jsou použita) skloňujeme pomocí těchto sedmi pádů a ostatní pády nevyžadují nové tvary slov a tak se dá říci, že nějaký další pád prostě připadá na jeden z těch sedmi.

A teď zpět k ruštině. V ruských školách se děti učí šest pádů (seřazeno podle toho, jak jsou řazeny v ruštině):

Existuje celá řada názorů ohledně toho, kolik ve skutečnosti pádů se dá rozlišovat v ruštině. To, že existence těchto pádů není uznána většinou akademické lingvistické obcí, neznamená, že neexistují, a proto někteří lingvisté trvají na tom, že kromě výše uvedených šesti pádů jsou v ruštině i další. Například:

Je to pád, který vyjadřuje začátek pohybu a odpovídá na otázku “odkud?”. V ruštině se tento pád připadá na genitiv:

с рабо́ты - z práce
с Ура́ла - z Uralu

Nehledě na to, že funkci ablativu plní 2. pád, existují případy, kdy se ablativ uchoval svoji specifikum. Například, vedle výrazu вы́шел из ле́са (vyšel z lesa) existuje také ablativní forma вы́шел и́з лесу. Jestli rusky moc neumíte a patrný rozdíl nemůžete poznat, trochu vysvětlím: gramaticky správně se řekne вы́шел из лéса. Ustálený výraz вы́шел и́з лесу se liší v tom, že přízvuk je na předložce a podstatné jméno лес (které ve 2. pádu má tvar ле́са) má tvar ле́су.

Češi ho moc dobře znají, protože má vlastní místo v seznamu pádů. V ruštině vokativ také dříve měl své místo (do publikacích o ruské gramatice, vydaných před rokem 1918 se o něm dočtete). No a pak odborníci rozhodli, že do seznamu pádů nepatří a defenestrovali ho. Takže tento starý 5. pád se uchoval v některých slovech. Uvedu pár příkladů:

Nejčastěji však vokativ potkáte v osloveních jménem:

poznámka: Pokud vás zajímá, co jsou to za tvary (Дима, Дим, Ань, ..), přečtěte si článek Jména v ruštině.

Lokativ spojuje vyjádření (o čem?) a určení místa (kde?). Ve většině případů tvary se shodují, avšak některá podstatná jména mají ve skutečnosti dva tvary pro instrumentál, například:

No a tento rozdíl někteří lingvisté používají jako argument pro to, že ruština má lokativ. Lingvistická obec však trvá na tom, že slov, které mají tyto dvě formy pro instrumentál je jen několik (trochu víc než 100), a proto se v ruštině lokativ nevyznačuje jako samostatný pád.

Tento pád se používá pro podstatné jméno, které označuje část celku a odpovídá na otázku “čeho?”. Použití toho pádu můžeme zpozorovat v některých slovních spojeních, například:

a zvlášť u nepočitatelných podstatných jmen:

Je zajímavé, že tento příklad s cukrem funguje jak pro češtinu, tak i pro ruštinu (podstatné jméno cukr je zde ve 3. pádu, ale významově je v pádu čtvrtém.