Písmeno ё [jo] se píše všude tam, kde se vyslovuje “jo”, například:

• ёлка [jolka] - stromeček (jehličnatý)
• мы поём [my pajom] - my zpíváme
• бельё [biljo] - prádlo
• объём [abjom] - objem

Poznámka: V cizích slovech a ve vlastních jménech se píše slabika йо:

• йод - stromeček (jehličnatý), smrk
• район - čtvrť, oblast, kraj, obvod
• майор - major
• Нью-Йорк - New-York

Písmeno ё dále označuje o po měkkých souhláskách (párových), například:

• мы идём - my jdeme
• ковёр - koberec
• он несёт - on nese
• везёт - on veze
• берёт - on bere

• písmeno ё je vždy přízvučné, a proto se u něho přízvuk zvlášť neoznačuje. V ruských knihách, časopisech atd se místo ё může vyskytovat e, ale číst se musí stejně jako “jo”.

• “Dvojtečka” nad e (ё) je diakritické znaménko a vědecky se mu říká přehláska. Tento typ diakritiky existuje také v němčině nebo francouzštině.

V moderních gramatikách ruštiny se pravidla použití písmena ё omezují třemi pravidly:

Písmeno ё se píše v případech:

• Kdy je nutné předejít nesprávné výslovností a pochopení slova, například:

узнаём (dozvídáme) ↔ узнáем (dozvíme) всё (všechno) ↔ всé (všichni)

• Kdy je nutné zdůraznit správnou výslovnost málo známého slova, například:

река Олёкма — řeka Oljokma

• Ve speciálních případech: školní učebnice ruštiny, slovnících, atd.